Mini menu ...

Další ...

Blog archiv

Dovolená II. - Plitvice

Během naší dovolené v Chorvatsku jsme se rozhodli, jako většina turistů, navštívit Plitvická jezera. A v tom je ten problém: jako většina turistů. Zatímco jsme se těšili na krásný výlet, nádhernou přírodu, spoustu modré vody, vodopády..., vůbec jsme nepočítali s turisty. Tedy s milióny turistů. Příroda byla opravdu nádherná, že se to nedá ani popsat, ale těch turistů bylo tolik.

Cesta je vybudovaná prakticky na potocích a jezerech a mezi vodopády. Úzký dřevěný chodník v srdci přírody. Úzký tak pro dva vedle sebe. Na každém místě je tolik lidí, mačkání a uhýbání. Celé výpravy se tísní na nejkrásnějších místech. Stojí a téměř se nehýbají. Nelze projít dál, natož se zastavit na místě, které tak všichni obdivují.

Všechny dojmy z tohoto krásného místa přebijí davy lidí. Možná by stálo za to vstoupit do parku hned ráno s otevřením a ne v poledne, ale nevím. I když jsem byl moc rád, že jsem to všechno viděl, tak vím, že už bych sem nikdy nejel. Nestojí to za to.

Pár fotek z dovolené jsem umístil do galerie.

Dovolená I. - Cesta a doprava

Vyjeli jsme na dovolenou do Chorvatska. Autem.

ČR

Jízda autem po České republice stojí za prd. Na dálnici jsou samé uzavírky, předjížděcí pruh je stále plný auty, které nevědí, že je pouze pro předjíždění. A to značení. Při výjezdu z dálnice, který jsme našli v pohodě, jsme hned za rohem najeli opět na dálnici, protože tam byli špatné ukazatele na špatných místech, které ukazovali směr až na poslední chvíli. Takže zajížďka na další exit a pokus číslo 2. A ty sjezdy z dálnice. Z rychlosti stotřicet na třicet. Nechápu, proč jsou tak prudké. Nejednou se nám stalo, že jsme vylítly do protisměru a div ne ze silnice.

A ty objížďky. Někde u Znojma nás to nasměrovalo někam okolo. Už tak nic moc silnici jsme vyměnili za nějakou cestu. Byla tma a pršelo. Úzká silnice vedla lesy a vesnicemi, kde nesvítila jediná lampa. A některá místa se navíc jmenovala tak nějak jako Blata, Konec světa. Vůbec nevím, kde jsme byli, ale cesta se nám rázem prodloužila o hodinu.

Jediná pozitivní věc je, že u nás fungují benzínky i přes noc, ale o tom až v Rakousku. A dojem: dopravní síť u nás stojí za h…

Rakousko

Rakouské silnice a dopravní značení je super. Dopravních značek je minimálně dvojnásobek co u nás. Všechno je jasné a včas. Před prudkou zatáčkou bývá vždy upozornění, na rozdíl od našich silnic. Uzavírek na dálnicích minimum. A ty tunely. Za některé se sice platí, ale ten komfort. Dálnice je díky tomu poměrně rovná a rychlá.

Jediné mínus jsou benzínky. Ne ty na dálnicích, ale třeba po cestě Linz - české hranice. Docházel nám benzín a na hranice alespoň třicet kilometrů. Museli jsme tankovat v Rakousku. Nikde žádná benzínka. Věděli jsme o jediném větším městě po cestě, kam jsme mohli ještě dojet. Byla jedna hodina v noci, když jsme tam dorazili. Nemohli jsme dál, museli jsme tankovat zde. Ve městě bylo alespoň 5 čerpacích stanic, ale jediná nebyla otevřená přes noc. A byli jsme v p… Začali jsme se vyptávat. Ve městě skoro nikdo nebyl, ale objevili jsme bar. Byli v něm pouze majitelé, nějací Arabi. Anglicky neuměli a vlastně skoro ani německy. Ale nějak jsme se dozvěděli, že by tam měla jedna benzínka být otevřená. Jeli jsme přibližně jejím směrem. Nešli jsme jí. Ale po cestě jsme narazili na podivného muže v autě na jedné zavřené benzínce. Zrovna chtěl odjet, tak jsme mu autem zablokovali cestu. Přepadení. Mluvil jenom německy, ale nějak jsme se domluvili. Je tu jedna benzínka s automatem. Chvíli trvalo, než jsme zjistili, jak natankovat, ale povedlo se. Příště vezeme kanystr.

Chorvatsko

V Chorvatsku je více méně jedna dálnice a ta je teprve ve výstavbě. Co mě překvapilo, že za každý vystavěný centimetr se platí. Najedete na dálnici a už je tu mýtnice. Zaplatí mýtné, ale čert tomu nechce a za deset kilometrů dálnice končí. A tak je to všude.

Další důležitou silnicí je pobřežní magistrála, silnice s krásným výhledem. Je ve výborném stavu a se slušnými ukazateli. Je klikatá. Když je zatáčka prudší, tak se můžete spolehnout na omezení rychlosti, které je na značce před zatáčkou. Tato rychlost je pro průjezd bezpečná. Jedna velká nevýhoda je, že je pomalá. Předjíždět se skoro nedá a když je před vámi pomalé auto, tak smůla. A to je časté. Také se tu tvoří zácpy. My jsme jeli sedmdesát kilometrů asi čtyři hodiny.

Reklama je navoněná zdechlina

Největší kampaní v dějinách lidstva byl příběh Ježíše Krista. Jejím poselstvím byl univerzální slogan: Milujte se navzájem. A pozoruhodné logo: kříž. Když to dnes řeknu lidem z reklamní branže, všichni souhlasí. Naproti tomu mnozí z nich nazývají plakáty Benettonu s reportážními záběry odpornými a teroristickými. Nerozumím tomu. Vždyť Ježíš Kristus a jeho agentura Apoštolové rozvinuli největší komunikační kampaň všech dob bez ctihodných obrázků, které prodávají štěstí. Právě naopak! Ukazují nám nahého muže přibitého na kříž, večeři, která by mohla být parodií na kanibalismus, ukamenování, líbání malomocných, množství nešťastníků, odpuzující nemocné, narození v maštali plné kravského hnoje, představení neslýchaného mučení, krev vytékající od hřebíků, bolest matka při smrti syna, ano, v tomto klipu najdeme všechno, co reklama nesnáší. Nemluvě o podněcování proti původním zažitým myšlenkám a výzvě politické moci: apel na bratrstvo s chudými, odpouštění hříchů, pomoc ubožákům, lásku k bližnímu, k pacifismu, úctě k prostitutkám atd.

Auto

Tak jsem se zařadil mezi motoristy. Konečně už můžu nadávat na ty ... chodce. Ale nebudu. Spíš mě štvou řidiči. Naprostá bezohlednost. Každý jede ve svém autě a vůbec ho nezajímá, co dělají ostatní. Např. jsem jel v koloně aut, kde člověk vidí jen auto před sebou. Kolona si klidně jede, když někde v předu zjistí, že v našem pruhu stojí kamion. Normálně by člověka napadlo nejprve přibrzdit, aby ostatní auta viděla, že se něco děje, a pak zastavit. Ale ne tak na našich silnicích. Auta přede mnou zastavila na poslední chvíli. A co já? Sotva jsem to stihnul zašlápnout.

Kdyby kolona nejela padesát, ale třeba osmdesát, tak by tu byla řetězovka. A jenom kvůli tomu, že někoho nezajímala auta vzadu. Tohle je jen jeden příklad z mnoha. Zkušenosti získávám pomalu. Snažím se jezdit ohleduplně. Ale nestačí to. Chtělo by to, aby nás bylo víc.

Bungee jumping

Tak jsem si šel skočit. Život už je ve svých kolejích a člověk stárne. Došlo mi, že musím něco udělat. Nějaký adrenalin.

Rozhodl jsem se pro gumu. Našel jsem si lokalitu (Zvíkov, Slapy), našetřil potřebný obnos (700), sehnal spoluoběti. A vyrazilo se. Počasí nám vůbec nepřálo nebo pršelo celý den. Nálada byla dobrá, avšak s přibývajícími kilometry se to zhoršovalo. Došlo na černý humor. První kroky na obhlédnutí mostu byly krušné. Ale bylo rozhodnuto a nešlo utéct.

Tak jsem podepsali revers, zvážili se a zaplatili příslušný obnos. Navlékli jsme si vybavení a už si to pochodujeme doprostřed mostu. Sranda byla fuč. Nejvíc mi to došlo, když jsem přelezl zábradlí a podíval se dolů. Říkal jsem si, že je to blbost pustit se do volného prostoru, a chtěl jsem... Ale začalo odpočítávání. Tři, dva, jedna, jump. Ty krávo! Letěl jsem. Bylo to divné. Zvláštní pocit prázdnoty a najednou konec. Guma se napla a jede se nahoru. A pak ještě hodněkrát. Člověk se tam hope jako blázen a čeká, že ho už vytáhnou. Nahoře už bylo po všem.

A pocity? Bylo to strašně krátké. Nejlepší je strach před skokem a ta vteřina volného pádu stojí za to. Zbytek ani nevím.